Rychlost podle podmínek

Nejspolehlivější kontrola není číslo na značce, ale vzdálenost před autem. Pokud za zatáčku, horizont, zaparkovaná auta nebo mlhu nevidíte dost daleko, rychlost musí jít dolů dřív, než vás k tomu donutí situace.

Nejde o pomalou jízdu za každou cenu. Jde o tempo, při kterém máte čas překážku uvidět, pochopit a začít brzdit bez prudkého manévru.

Rychlostní limit je horní hranice pro daný úsek. V okolí školy, u přechodu, v zúžení, při objíždění pracovníků na silnici nebo za snížené viditelnosti může být i jízda na limitu zbytečně rychlá.

Zákon k rychlosti nepřistupuje jen přes pevná čísla. Počítá také se schopnostmi řidiče, vlastnostmi vozidla a nákladu, stavem komunikace, počasím a dalšími okolnostmi, které lze předvídat.

Na mokru, sněhu, ledu nebo štěrku zůstává stejný tachometr, ale úplně jiná rezerva. Pneumatiky mají méně přilnavosti, brzdění trvá déle a každá prudká změna směru nebo rychlosti má menší prostor.

Tabulky brzdných drah jsou dobré pro pochopení řádu, ne pro přesný výpočet vaší jízdy. Reálný výsledek mění pneumatiky, povrch, sklon silnice, náklad, stav brzd i to, jestli už zároveň zatáčíte.

Hustý provoz svádí k tomu držet tempo skupiny. Jenže cizí rychlost není důkaz, že je bezpečná i pro vás. Když se blížíte k přechodu, koloně, odbočení nebo nepřehlednému místu, pomáhá ubrat plyn dřív a nechat si prostor.

Když vás někdo tlačí zezadu, rychlost navíc většinou problém nevyřeší. Držte předvídatelné tempo, zvětšete si prostor před sebou a nechte rychlejšího řidiče bezpečně odjet, až k tomu bude místo.

Podmínky nejsou jen déšť nebo sníh. Patří mezi ně i únava, spěch, rozptýlení, neznámá trasa, naložené auto nebo nové vozidlo. Ve chvíli, kdy hledáte odbočku, řešíte navigaci nebo cítíte únavu, potřebujete pomalejší tempo a víc odstupu.

Defenzivní rychlost není ostuda. Je to způsob, jak si nenechat celou jízdu viset na dokonalé reakci v poslední vteřině.