Únava za volantem

Unavený řidič nemusí vypadat dramaticky. Často jen později zahlédne změnu provozu, hůř drží stálé tempo, reaguje podrážděněji nebo si nevšimne, že se odstup před autem zmenšil.

Riziko roste nejen po probdělé noci. Přidává se monotónní dálnice, noční čas, teplo v kabině, nemoc, některé léky, delší soustředění i cesta po pracovním dni. Defenzivní jízda s tím počítá předem.

Zívání, těžká víčka, pálení očí, ztráta koncentrace, neklidné držení pruhu nebo nejasná vzpomínka na poslední kilometry nejsou drobnosti. Jsou to signály, že rezerva řidiče už mizí.

Nečekejte na mikrospánek. V tu chvíli už nejde o plán, ale o ztrátu kontroly nad tím, jestli zůstanete vzhůru. Praktická reakce je sjet na bezpečné místo, zastavit a dát tělu skutečnou pauzu.

Otevřené okno, hlasitější hudba, rozhovor s posádkou nebo káva mohou na chvíli změnit pocit. Nevrací ale spánkový dluh a neřeší únavu, která už začala měnit pozornost a reakce.

Silnější opatření je méně efektní: odpočívadlo, krátké zdřímnutí, střídání řidiče, odložení odjezdu nebo rozdělení trasy. Cílem není dojet za každou cenu, ale nedostat se do stavu, kdy celé řízení stojí na poslední vteřině reakce.

Přestávka funguje nejlépe, když není improvizací na hraně. U delší trasy si předem řekněte, kde přibližně zastavíte, kdo může řídit další úsek a kdy je lepší cestu posunout.

Noční jízda nebo brzké ráno po krátkém spánku nejsou jen nepohodlí. Kombinují horší biologickou bdělost, tmu a často i monotónní provoz. Pokud už před odjezdem víte, že budete bojovat se spánkem, je lepší změnit plán než spoléhat na vůli.

Schopnost řídit není jen otázka řidičského průkazu. Česká pravidla pracují i s tělesnou a duševní způsobilostí a se sníženou schopností řídit kvůli zdravotnímu stavu.

Proto má smysl brát únavu, nemoc a léky společně. Před jízdou čtěte příbalové informace, nepodceňujte malátnost a při nejistotě se poraďte s lékařem nebo lékárníkem. Pokud se necítíte způsobilí řídit, bezpečnější plán je neřídit.